Benátky, Gargáno
Cesta do Itálie začala v pátek 4. července 2008 v ranní hodinách. Po osmé hodině jsme začali skládat posádky do kabin a v devět se vyjelo. Před polednem jsme byli na hranicích, kde jsme nabrali benzín a LPG do plné a vyrazili do Rakouska. Cesta na Vídeň se trošku komplikovala a protáhla, protože celý tah se opravuje a tak se v podstatě jede stále po staveništi, což nejde moc rychle. Odpoledne jsme byli za Vídní, mířili na Klagenfurt a dál k italským hranicím.
Asi 30 kilometrů před hranicemi s Itálií nám došlo české LPG, a jelikož v Rakousku na plyn skoro nejezdí, museli jsme dojet do Itálie na benzín. Což se ukázalo jako veliký problém, protože el. palivová pumpa zapojená s přepadem jaxi odmítala zásobit karburátor pro otáčky vyšší než 2500/minutu a maximální rychlost 80 kilometrů v hodině. Takže se přibližně 50-ti kilometrový úsek k nejbližší LPG stanici protáhl na dvě hodiny skákavé jízdy.
Italský plyn (označují ho GPL) chutnal motoru bezproblémů, po prvním zahraničním natankování se cesta urychlila. Večer kolem půl desáté jsme po delším bloudění v Benátkách, přesně v půli naší cesty, našli příhodný kemp, kde jsme přenocovali za rozumnou cenu.
Druhý den nás čekala z Benátek půlka cesty, tedy přibližně 750 kilometrů na italský jih. Cesta ubíhala klidně, s dostatečnými zásobami LPG. Při jedné ze zastávek na benzínce praskla při dojíždění na parkoviště struna plynu, což bylo ohromné štěstí a náhoda. V lepší okamžik se to stát nemohlo :-) Takže jsme setrvačností dojeli na parkovací místo a následující půlhodinku měnili strunu plynu. Náhradní byla samozřejmě k dispozici. Za asistence místního domorodce, který neustále obcházel auto a trousil poznámky typu "antika, antika" jako narážku na stáří auta, jsme strunu nasadili a zbytek cesty na Gargano dojeli v pořádku.
Na místě jsme auto protahovali po městě, maximálně několik kilometrů k plážím, jinak stálo ve stínu olivovníků a odpočívalo.
Cesta nazpět uběhla velice rychle, a nebýt incidentu s utrženou poloosou, trhli bychom určitě časový rekord. Událost s uvolněným Löbrem se stala kousek před italskými hranicemi, u poslední dálniční mýtné brány. Po zastavení a zaplacení poplatku jsem se už nerozjel. Ozvala se obrovská rána, a pak jen rytmické bouchání a dál se nejelo. Auto jsme potupně za zraků desítek ostatních řidičů odtlačili k nejbližšímu parkovišti a ujali se zjistit závadu. Zadní pravá poloosa byla uvolněná od unašeče na nápravě, dva šrouby byly ucvaknutý, třetí ohnutý a zbylé tři byly totálně vyšroubované ze závitu a držely silou vůle. V krabičce plné náhradních dílů jsem však jako zázrakem našel náhradní šroub a imbusový klíč. Oprava zabrala asi hodinu a očista od kloubové vazelíny další půlhodinu. Pak jsme vyjeli i s poloosou chycenou na čtyři šrouby ze šesti a úspěšně dojeli. Uf!
Najeli jsme přibližně 3500 kilometrů za deset dní. Kromě toho benzínu a proklatého přepadu, povolené poloosy a prasklého lanka plynu byla cesta velmi luxusní, rychlá a bezproblémová.
